Umění propagandy - Ty a český dělník

Počátkem roku 1945 vychází v pražském nakladatelství Německé pracovní fronty malá ilustrovaná publikace s názvem „Ty a český dělník“, jež měla jednoduchou formou seznámit německého dělníka, který se ve svém podniku v Říši dennodenně setkával s českými spolupracovníky, s typickými vlastnostmi „Čechů“, se zvláštnostmi a přednostmi českého národa. Autor se samozřejmě snažil o co nejstručnější a nejvýstižnější popis a tak sepsal krátkou příručku, která měla Němcům, kteří přicházeli poprvé v životě do styku s příslušníky českého národa, vylíčit v podstatě s kým mají tu čest.

Znáš českého spolupracovníka? Protože jsi nyní každodenně ve styku s českými dělníky, stojíš s nimi v jedné továrně, vidíš je nasazovat sílu a své schopnosti pro stejný cíl, pro který pracuješ také Ty, znáš už některé z jejich zvyklostí a máš přesto někdy pocit, že nevíš jak si k nim najít cestu – přeci jenom jsou to cizinci… … zadrž! Nečiň žádnou tečku za těmito myšlenkami, není to domyšlené do konce. Cizinci? Tak je přeci poznej! Tato malá knížka ti přitom chce pomoci. „Dovolte, abych se představil: Novotný – z Kolína“ Domníváš se, že se nevyplatí navazovat známost s jednotlivcem? Nuž, pak ti je představím všechny: „Čechy – z Čech a Moravy“. Když poznáváš člověka, tak je jednou z tvých vůbec prvních otázek, odkud přichází. Nechci vyprávět o vlasti Čechů. Byly kdysi doby, - a není tomu dokonce ani tak dávno – kdy pro mnohého Vnitroněmce se Čechy a Morava jevily jako země mimo Říši někde blízko k Balkánu. Obyvatelé byli bez rozdílu „die Böhmischen“. Mnohý se opravdu pořádně dozvěděl až v letech 1938 a 1939, že v těchto zemích kromě 7 milionů Čechů žije také 3,5 milionů Němců – sudetští Němci, a že, geograficky správně posuzováno, přeci leží uprostřed Říše. Nejdříve muselo učinit neblahé maloněmecké myšlení místo myšlení velkoněmeckému: Dnes je to již samozřejmostí, že staré říšské země Čechy a Morava jsou neoddělitelnou součástí Velkoněmecké říše. Stejně tak je samozřejmé, že statisíce českých dělníků na té či oné straně protektorátních hranic pomáhají kout zbraně pro vítězství Říše.Země – člověk Uprostřed v srdci Německa leží bohaté a krásné, Němci a Čechy milované staré říšské země Čecha a Morava. Úrodná rovina, pohoří, údolí, města a vesnice jako v Německu: středoněmecký ráz krajiny. Sídelní forma Němců a Čechů v této zemi je stejná. Čechy a Morava leží naprosto v oblasti německé kulturní půdy. Jeden český přírodní badatel pronesl proto příznačný výrok, že pokaždé, když se vracel z Francie do Čech, se při překračování alsaských hranic už cítil téměř jako doma. Z hlediska rázu krajiny není tedy českému dělníku jeho nové okolí – pokud se jedná o krajinu středoněmeckého krajinného charakteru – cizí. To pro něj znamená značné usnadnění, aby se v nových poměrech mohl brzy cítit jako doma. Čechy a Morava jsou v průměru hustěji osídlené než Německo. Pilný lid obdělává jejich úrodnou půdu, jejíž výnosy zrna, pšenice, cukrové řepy, zeleniny a ovoce jsou dnes vyšší nežli potřeby země. Ještě více lidí ale na sebe navázal průmysl a řemeslnictví. Čechy a Morava byly zbrojírnou rakousko-uherské monarchie. Podniky Škoda v Plzni, velké brněnské zbrojovky, významné železárny v Kladně, to vše jsou dnes také pojmy ve Staré říši. Ač to byl německý rolník, který přinesl do země pluh, německý stavebník, který nechal postavit města – všechna česká města s jednou jedinou výjimkou jsou německého založení – ač byl to německý horník, který začal těžit nerostné bohatství, byl to německý inženýr, který nesl hlavní podíl na výstavbě mohutného průmyslu Čech a Moravy, Čech ale držel a drží krok. Německý vzor, německý výkon byly Čechu vždy pobídkou, aby se vyrovnal německé výkonnostní úrovni. Rozkvět všech živnostenských odvětví, zušlechťování skla, zpracování dřeva, hospodářství přediva a oděvnictví, výroby poživatin, cukrových rafinerií, těžkého průmyslu, to vše je důkazem toho, že se to Čechům beze zbytku podařilo. Je to v neposlední řadě jejich vysoce vyvinuté školství, které zůstalo i v dobách Československé republiky úplně orientováno podle osvědčených školních forem Rakousko-Uherska, jež jim umožňuje toto udržování tempa. K tomu se přidružuje u většiny Čechů existující nadání pro duchovní chápavost, bezpodmínečná schopnost se přizpůsobovat německým poměrům a ctižádostivost v tom, že ve srovnání s jiným národem nechtějí být v ničem pozadu. Nezapomínejme také, že v Češích proudí poměrně mnoho německé krve, která představuje jeden z nejpodstatnějších příčin jejich dovednosti.Císařský lesk ve zlaté Praze Věděl jsi, že Praha byla ve středověku po celá desetiletí hlavním městem Říše? Že císař Karel IV. ve 14. století učinil z Prahy „Zlaté město“ stavbou svého pyšného císařského hradu „Hradčín“, nádherného vltavského mostu, který se po něm pojmenoval na Karlův most? Že velký německý stavitel Peter Parler ze Schwäbisch-Gmündu postavil nejen Chrám sv. Víta a Týnský kostel v Praze, nýbrž také vytvořil v jiných městech svědky německé říšské příslušnosti? V Praze byla založena první univerzita Říše a střední Evropy. Čechy a Morava nesou německou tvář! Bojová půda dvou národů 

Co říkal Čech k tomuto zahrnutí jeho vlasti do německého životního prostoru? Jako malý slovanský národ se Češi nemohli ve své kulturní výši měřit s Němci. Sami to rozpoznali a jejich králové povolali německé rolníky, řemeslníky a horníky jako kolonisty do země. Německý výkon a německý vzor téměř úplně Čecha vyrovnal německé kulturní úrovni. K tomu se ještě přidal silný příliv německé krve do českého národního tělesa, o čemž svědčí mnohá německá jména mezi Čechy. Ačkoliv Čechům z tohoto těsného kontaktu vzkvétalo tolik užitku, nepociťovali vůči tomu vždy vděčnost. Období prospěšného soužití obou národů se střídala s nacionálními povstáními českých fanatiků, jejichž následkem vždy nastoupil nepříznivý kulturní obrat. Ale vždy se Češi podřídili spravedlivému vedení Říší, která dbala na jejich národní záležitosti.Do budoucna chceme proti tomu z příkladu Rakousko-Uherska vyvodit, že každým nacionálně uvědomělým národem bude odmítáno slaboučké a vrtkavé vedení, které o uznání cizího národa neusiluje jinak než cestou nedůstojného vnucování se. Jako dík za to, že Habsburkové upřednostňovali Čechy vůči Němcům, byli za světové války přeci zrazeni a v rozhodující hodině necháni na holičkách. To je ponaučení … Malé slabiny a jedinečné rysyNechť Ti tyto osobitosti samy o sobě jako letmá hra písmen osvětlí charakter Čechů. Snad pak mnohé lépe pochopíš … 

Důvěřuj, ale komu?Čech Ti nedůvěřuje. Zřídka jen se od něho dozvíš jeho skutečný názor. Je opatrný, obzvláště v kritických chvílích a v cizím okolí. To nemusí být vždy vědomé maskování, ale jenom právě opatrnost. Své opravdové pocity a názory nevystavuje navenek: mlčí – z opatrnosti. Čech má svou hrdost, svou zcela svéráznou národní hrdost. On o tom mnoho nenamluví. Ale pokud jeho národ někdo urazí, tak vzplane náhle jeho národní uvědomění a začne nenávidět. S tím, který ctí jeho národ, s tím vychází dobře. Pro nějaký žebříček národů nemá žádné pochopení. Chce, aby se s ním také daleko od domova zacházelo jako s rovným mezi rovnými. Dnes o to více, protože Čechy a Morava patří k Říši a Češi nechtějí být pokládáni za cizince. Možná ale pramení právě tato zdůrazněná národní pýcha malého českého národa přeci z onoho nikdy nepřiznaného pocitu méněcennosti vůči velkému německému národu. Když se Češi potkají v cizině, pokaždé hlasitě vyjadřují své národnostně sdruženecké pocity. Je to impulsivní radost, která odpovídá živému temperamentu Čechů a není jim proto třeba vždy podsouvat provokativní úmysly. Imponuje pouze výkon Nemůžeš Čecha nutit k práci a výkonu levnými prostředky. Jemu imponuje pouze příklad. Chce tvořit samostatně a ze sebe sama. Potřebuje energetické, spravedlivé a příkladné vedení. Má úctu k nadřízenému, který se beze zbytku vkládá do práce. Opravdovou kapacitu svého nadřízeného uznává. Sám usiluje vždy o vykonání něčeho správného. Každé omezení a obřezání jeho osobní svobody pociťuje o to více tíživěji, že směl být v „demokratickém“ Benešově státě po 20 let „státním národem“ postaveným před Němci a ostatními „menšinami“. „Přísná kritika“ Čech rád a hodně kritizuje. Pouze sebe samotného přitom vynechává ze hry. Kritizuje rodiče, příbuzné, přátele, učitele, nadřízené, všechna možná zařízení, zásady atd. Přitom je jeho kritika často velmi neškodná a projevuje se více jako hnidopišské kritizování. Ale přeci to poukazuje na dobré pozorovací nadání, na přísný zrak, který negativní jevy dokáže přehlédnout mnohem hůře než ty pozitivní. Šaty dělají člověka Je neděle. Mladý muž se loudá podél chodníku, ruce v kapsách od kalhot, nevážně se jen tak prochází, jako kdyby celý týden nic jiného nedělal. Ale prohlédni si ho: Světlé kalhoty s puky ostrými jako nůž, tmavočervená hedvábná košile se světlou kravatou, dlouhá dobře pasující lněná bunda, jejíž opasek je pevně přitažen, hnědě opálený obličej – čím hnědší, tím krásnější – dlouhé namaštěné vlasy mistrovsky sčesané ve vlnách dozadu – moderní mladý muž v neděli. Nebyl bys schopný říct, zda o všedních dnech seděl u psacího stolu nebo před sebou tlačil kolečkový vozík. Čech hodně dá na moderní, švihácké ošacení. A pokud jej jeho práce o všedních dnech nutí nosit podnikový oděv, v neděli chce být ušlechtilý. Ano – šaty dělají člověka. Rozmazlený? Také Ty máš svá oblíbená jídla. Češi také. Zde si jeden národ vytvořil recepty, kterými také fajnšmekři jiných národností rozhodně nepohrdnou: buchty, koláče, palačinky, škubánky lívance, švestkové knedlíky a především vepřové se zelím a knedlíky – ach, Češi vědí, co dobře chutná. Jejich země je bohatá a na jídle se nešetřilo. Kladl se důraz na dobré a mastné jídlo. Moučníky jsou oblíbenější než jídla z brambor. A byly tu delikatesy: pražská šunka a uzeniny … nechci Tě déle trápit. Česká kuchyně se vedle té vídeňské může ukázat. Proto Čechovi nezazlívej, pokud pro Tvůj Eintopf může sebrat málo nadšení, pokud nejí tak rád jídla z brambor a toužebně myslí na svoje knedlíky a ty ostatní moučníky. Nezazlívej mu, když mu nechutná žádné jiné pivo tak dobře jako jeho Plzeň, co se týče piv, tak on je znalcem. A pokud mu chceš udělat radost a je to celkem únosné, tak mu umožni českou kuchyň. Bude ti vděčný, když pocítí, že věnuješ jeho svérázu pozornost.

Kopaná. Národní vášeň Čechů.V každém městě, dokonce v těch nejmenších, najdeš nějaký český klub kopané. Tam, kde se sejde jedenáct Čechů, se zakládá hned fotbalový klub. Čech je fanatikem svého klubu. Ten kdo nehraje, je aspoň nadšeným divákem. Mají mít svůj sport ve svém volném čase, pokud slouží rekreaci, odpočinku a posílení. Soutěžím mezi německými a českými sportovními mužstvy je dobré se vyhýbat, protože Češi z každého takového sportovního utkání udělají národní zkoušku síly mezi Němci a Čechy.

Klub je vůbec nejrozšířenější udržovanou formou družnosti. Téměř každý patří k nějakému tenisovému klubu, veslařskému klubu, plachetnicovému klubu atd. Čech miluje družnou spřízněnost. Ale ta končí většinou jen v povrchním styku a není v každém případě tím, co nám Němcům znamená pojem Kameradschaft.Potěšení „usedlejších“ lidí Ve vlaku a u pivního stolu se kopaná hrát nedá. A co pak Čech dělá? Hraje karty, vytrvale a vášnivě. Raději o peníze než bez vkladu, to je jasné. Ale vyloženou hazardní hru je přeci jen vidět pouze zřídka. Nech mu jeho potěšení.

České muzikantství Muzicírování patří k Čechům. Podnikají své víkendové výlety s kytarou, zpívají po pracovní době se svou tahací harmonikou, všichni mají kapely: hasiči, pošťáci, železničáři… Dělají svou typickou českou dechovou hudbu. Zpívají ale také ještě často své zádumčivé lidové písně. Ale mají také ještě hodně nazbyt pro moderní taneční a jazzovou hudbu a umějí v této oblasti hodně snést. Na místo jejich národních písní se čím dál častěji dostává moderní šlágr, který se o to víc zpívá, čím sentimentálnější je. Moderní tance jsou velmi oblíbené a téměř úplně vytlačily lidový tanec. 

Fronty u novinových stánků můžeš v Praze a jinde vidět v jakoukoliv denní dobu. I kdyby jeden neměl jinak o nic jiného zájem, koupil by si své noviny už jenom kvůli sportovní rubrice. Jsou dychtiví po novinkách a jsou zainteresovanými diváky světového dění. Ale právě ty myšlenky diváka zamlčují. Řečeno v důvěře… Ne každý Čech je rozeným fanatikem pravdy. Když se mu něco nehodí, tak sotva volí cestu přímé stížnosti. Zdánlivě se s nespravedlností bez láteření vyrovná, ale nezapomene na ní. Potajmu to v něm nadále rýpe a on vyhledává satisfakci ne vždy spořádaným způsobem. Životní moudrost a obratnost, spojené s určitou prohnaností, jej již často vyvedly z nejedné politické zápletky a nepříjemné situace. Tento způsob sebezáchovy volí často příslušníci malých národů. Ne všichni Češi jsou v tomto stejní. Také u nich existují v rámci národa rozdíly. Měj snahu mezi nimi vyhledávat ty upřímné a čestné. Ti, kteří se pokoušejí vnucovat patolízalstvím u nadřízených, většinou nejsou ti hodnotní.

Měřítko pro posouzení Nuž, mohl jsi slyšet o mnohém svérázu a slabinách Čechů, možná ses někdy potajmu pousmál a cítil se tak vyvýšeně. Ale ruku na srdce: Chtěl bys, aby nějaký cizinec na tobě samotném v podstatě také viděl malé slabiny, které na tobě lpí? Zajisté ne. Chceš být souzen podle tvé hodnoty z celé šíře, podle tvého výkonu. Hodnoť také Ty Čecha v první řadě podle jeho postoje a pracovního výkonu a nenech se ve tvém poměru k němu ovlivňovat malými zvláštnostmi, pokud v sobě neuchovávají nebezpečí pro hladké spolužití v podniku a v táboře. Dívej se nejdříve na člověkaV každém příslušníkovi cizího národa, který upřímně pracuje pro novou Evropu, chceme především vidět člověka, prostě od politických předsudků, napětí a protikladů, které možná existovaly v nedávné nebo vzdálené minulosti. Chceme se pokusit k tomuto člověku najít správný poměr. Právě my, Němci, s našimi schopnostmi, i když ne vždy bez závisti po celém světě uznávanými, nemáme zapotřebí, abychom přehlušovali některé vlastní komplexy méněcennosti o to větším vystavováním naší převahy. Nepotřebujeme, jak by u malých národů bylo ještě pochopitelné, abychom se oproti každému cizímu výkonu chovali domýšlivě a tak tento výkon podceňovali. Za nás mluví naše skutky minulosti a současnosti samotné. Nejeden cizí národ na ně nazírá závistivě a považuje je za nebezpečí, teprve málo národů je chápe jako příklad hodný usilování. Bude podstatnou úlohou budoucnosti, abychom správným chováním ve světě a správným zacházením s příslušníky cizích národností zmenšili počet závistivců a nepřátel ve prospěch těch, kteří uznávají náš nárok na vedení. Neboť to, že my Němci jsme doposud měli ve světě vždy tak málo přátel, má v nemalé míře příčinu v nás samých. Dojem dneška – úsudek zítřka Mezi léty 1933 a 1939 bylo naším cílem vyvracet zahraniční propagandu o hrůzostrašných poměrech v novém Německu tím, že jsme poskytovali pokud možno nejvíce cizincům příležitost, aby poznali sami Německo a německého člověka. To, co tenkrát bylo možné výměnným cestováním „Kraft durch Freude“ pouze v mizivé míře, s sebou přineslo v ohromných rozměrech období válečné tísně. Tak, jak nás tito dělníci poznávají dnes, tak nás budou oni a ti všichni, kterým budou po svém návratu o Německu vyprávět, o nás usuzovat. Nebudou za chyby a nedostatečnosti nebo nesprávné a špatné zacházení připouštět jako omluvu mimořádné a přitěžující válečné poměry, nýbrž dnešní dojem bude určovat jejich posuzování také později. Je tedy také v tvých rukách společně pomáhat českému spolupracovníkovi správným chováním, aby se prosazovalo uznání Německa jako vedoucí evropské velmoci u tohoto národa náležejícímu k Říši. Buď si vědom Tvé odpovědnosti! Naše heslo: Přesvědčit! Češi se v roce 1939 v žádném případě ve svém celku nestali příslušníky Velkoněmecké říše rádi a s radostí. Zde se nesmíme oddávat žádným pochybám. Ale ve své velké většině se s tím vyrovnali. Pouze přirozeně používají o to přísnější měřítko ohledně všech našich opatření a našeho chování, protože jsme přeci prohlásili, že naše forma života je lepší ve srovnání s tou jejich demokratickou. A protože nepocházejí z nějakého polského hospodářského svinčíku, nýbrž jsou sami zvyklí na vysoký životní standard, tak jim hned tak něco neimponuje. Nesmíme zapomínat, že dnes v Protektorátě existuje dobrá a dalece rozvětvená česká organizace zaměstnanců, která podle německého vzoru do nejvyšší míry pečuje po sociální a kulturní stránce o českého dělníka. V Protektorátě existuje z odkazu Reinharda Heydricha rekreační dělnická akce, díky níž v letech 1943 a 1944 strávilo téměř sto tisíc dělníků svou dovolenou zadarmo v nejlepších lázeňských a rekreačních střediscích. V podnicích a obytných táborech se starají podnikoví lékaři o zdraví členů přívrženstva a dohlížejí na vytváření a udržování hygienických zařízení. Za účelem péče o pracující ženy jsou ve všech větších podnicích nasazeny vlastní sociální podnikové pomocnice. Dobře fungující zabezpečování stravy ve společnostech a táborech uspokojuje dělníky nad běžnou mírou stravy. České umělecké skupiny se představeními všeho druhu starají o pracující. „Pracovní školy“ organizace zaměstnanců provádějí s nejlepšími úspěchy přípravu na povolání a otužování výkonnosti. Vybudované soukromé a státní starobní pojištění, nemocenské pojišťovny a celá řada dalších sociálních zařízení existují již dlouho. Pouze u nejpříkladnějších nových sociálních zařízeních Říše můžeš očekávat uznání českého dělníka. Co bys řekl, kdyby … se Ti stalo následující: Vracíš se domů do rodičovského domova z vandrování. Sice ne s nejčistším svědomím, protože sem a tam provedls nějakou tu taškařici, která ti nepřidala moc na cti. Ale rodičové Tě přijmou zpět jako někoho, kdo patří k nim. Ale lidé kolem Tebe se k Tobě chovají jako k cizímu, vyhrabávají minulost a nevidí, že Tvůj nynější postoj je řádný a čestný a musel by se brát vážněji než vše to, co již bylo. Neztratil bys pak všechnu chuť? Český národ se roku 1939 po 20tileté státní samostatnosti navrátil do Říše, ke které po staletí patřil. Vidíš: Jak se mají Češi nyní cítit jako příslušníci Říše, když se k nim chováš jako k cizincům? Dle výnosu Generálního zplnomocněnce pro pracovní nasazení z 21. 7. 1943 se má k protektorátním příslušníkům na půdě pracovního a sociálního práva přistupovat jako k tuzemcům. Jak tedy máš v podniku a v táboře vystupovat vůči českému dělníkovi? On neočekává a ani si to nepřeje, abys s ním již první den slavil sbratření. Obráceně také nechce, aby se k němu někdo choval namyšleně a povýšenecky. Nebuď proto k němu přátelský více nebo méně než v případech, kdy by ses tak měl chovat k jiným, Tobě ještě cizím lidem. Měj porozumění pro možná se vyskytující jazykové problémy. Hodnoť Čecha podle jeho pracovního výkonu a jeho postoje. Svěř mu klidně samostatnou práci, pokud se ukáže být jí svědomitým provedením schopen a hoden. Slovo uznání je mu vždycky pobídkou. Nenech jej v žádném případě nabýt pocitu, že mu méně důvěřuješ jenom proto, že hovoří jiným jazykem nebo protože patří k jiné národnosti. On od Tebe neočekává nějaké dlouhé přednášky o tom, jak to má u Němců mnohem lepší. Buď pro něj v první řadě absolutně korektním a spravedlivým nadřízeným, kterého může vnitřně uznávat na základě jeho větších schopností, přesnějšího plnění povinností a bezezbytkového nasazení. 

K tomu také patří, že mu poskytneš odpovídající starostlivost. Měj také účast na jeho soukromých starostech. Čech musí mít pocit, že se ne Tebe kdykoliv může obrátit s oprávněnými přáními a že mu vyjdeš vstříc lidským pochopením. Pokusy o výmluvy nebo nějaké nepoctivé věci, se kterými za Tebou přijde, se musí samozřejmě co nejpřísněji odmítnout. Absolutně čistá vesta je prvním a nejdůležitějším předpokladem ke vzbuzení důvěry a vnuknutí pocitu spravedlnosti. Čech má na to neobyčejně jemný cit a právě od nás Němců očekává spravedlnost. Osobní sympatie nebo zvýhodňování, které souvisí se „vztahy“, Ti jedním šmahem u celku pokazí všechno, co sis již získal na důvěře a úctě. Mnoho Čechů se snaží poskytováním malých laskavostí, především vůči nadřízeným, stavět se do lepšího světla, aby si tím získali oprávnění na protislužby. Ti charakterní mezi nimi to nedělají. Bylo by nesprávné stavět do pozadí za ostatními ty skromnější, kteří za sebe nechají mluvit pouze svůj výkon. Pokud budeš před Čechem sám vystupovat jako bezúhonná osobnost a budeš se k nim chovat spravedlivě a lidsky důstojně, uvidíš, že výrazně převažující počet z nich patří k nejlepším z dělníků cizích národností a že jsou pilní, svědomití a snášenliví. 

Pokud ale zjistíš nejmenší náznak nedbalosti nebo dokonce organizované sabotáže, pasivního odporu, skrytého nebo otevřeného pobuřování, musíš okamžitě proti tomu bezohledně zakročit. Tady musí nad sebou pocítit nejenom spravedlivou, nýbrž také tvrdou ruku. Kdo se proviní proti zájmům Říše, musí vědět, že musí nést všechny závažné následky. S tím, kdo s námi ale jde poctivou vůlí, se má a také musí zacházet jako s někým, kdo patří k Říši. Přitom se ale nesmí zapomínat, že spolupráce s národem, který patří k Říši, neznamená se s ním sbratřit a překračovat hranice, které jsou postaveny z úcty před naší vlastní krví a národovstvím. Čechy a Morava patří opět k Říši. Čeští lidé tohoto prostoru musí být pro Říši získáni také Tebou!